Základem se stal rám sportovní koloběžky, který Tomáš důkladně překonstruoval a vybavil minibikovým dvoutaktním motorem. Celek opatřil nezbytnostmi jako např. palivovou nádrží a sedlem, doplnil ovládací prvky, elektroinstalaci, stroj vyzkoušel a podnikl další úpravy … Jak vidno, téma lze vtěsnat do dvou souvětí. Skutečnost však byla výrazně barvitější a dá se popisovat z různých pohledů.
Tomáš se například na svém stroji prakticky vyučil mechanikem – opravářem. Pustil se do práce, v níž za jedním vyřešeným technickým problémem poťouchle vykukuje hejno dalších. Člověk stráví půlku noci třeba tím, že leští přepouštěcí kanály v motoru (aby to víc jelo), druhý den obroušenými prsty donekonečna seřizuje plovák v karburátoru (který je třeba opakovaně rozebrat a složit, protože nejdřív přetéká, pak zas „nedává“ …), aby nakonec zjistil, když to chce konečně vyzkoušet, že svíčka ne a ne jiskřit, ačkoli zapalování je zapojeno dle schématu …
I rozhodnutí modelovat celý motor ve 3D CAD s sebou přineslo nutnost proniknout do této problematiky poněkud dál, než lze ve škole během povinné týdenní dvouhodinovky. Model proto vyniká nejen celkově precizním vypracováním v SolidWorks, ale i věrně provedenými detaily, jako jsou např. přívodní hadička paliva či zapalovací kabel s koncovkou.Vizualizace 3D modelu motoru v obrázkové galerii je opravdovou lahůdkou, která (kromě naprosté rozměrové věrnosti předloze) přináší elegantní aplikaci reálných vzhledů konstrukčních materiálů.
Když má konstruktér jasno co a jak udělat, zbývá mu ještě drobnost – připravit bez chyb podklady (výkresy atd.) a vše srozumitelně vysvětlit těm, kteří budou realizovat práce, na něž manuálně nebo technickým zázemím nestačí sám. Tomáš takto zajišťoval především svářečské a obráběcí operace. Ty probíhaly ve specializované firmě v Hradci Králové a ve školních dílnách na Třebešíně.
Hotovo, nalakováno, (před tím ještě důkladně tmeleno a broušeno – každý, kdo to někdy dělal, ví o čem je řeč; kdo neví, ať to zkusí … nasucho i pod vodou, zábava zajištěna …), pečlivě smontováno a jede se zkoušet!
Ke zkouškám prototypu patří občas i to, že úpravy uskutečněné na základě testovacích jízd nevedou k žádoucímu cíli. Konstruktér může naopak mít pocit, že jeho výtvor se mu (navzdory investované energii i penězům) mstí a vysmívá. Tomášův motocykl se přesně takto zachoval po rekonstrukci výfukového tlumiče, kdy svého tvůrce jankovitě shodil. A tak se k ziskům celého příběhu dá počítat i trénink ve vytrvalosti. Ke cti Tomášovi slouží fakt, že po první vzpouře svůj stroj nepotrestal sešrotováním, chyby vyhodnotil a pustil se do jejich nápravy.
Jak motocykl vypadal v různých fázích vývoje a výroby si můžete prohlédnout v obrázkové galerii. Další podrobnosti včetně soutěžní prezentace celého projektu najdete v článku o loňské soutěži DesignStar2012.
Maturitní práce se jmenovala "Konstrukce městského motocyklu". Výborné hodnocení, které za ni Tomáš zaslouženě získal, je srozumitelně vyjádřeno slovy oponentského posudku Ing. Pavla Štěpánka: "Autor v rámci svých možností splnil a v některých částech i překročil stanovené cíle práce, která je značného rozsahu a obsahuje jak části teoretické, tak i praktické. Uvedené téma by po určitém upřesnění bylo vhodné i pro diplomovou práci studenta vysoké školy technického typu."

Přejeme Tomášovi stálý konstrukční elán a plno dobrých nápadů v životě, který se před ním po úspěšné maturitě dále otevírá ... !

A závěrem stručné shrnutí projektu, jak jej vnímal jeho autor :

Co vám práce na tomhle projektu dala a co vzala?
Získal jsem zkušenosti a naučil se spoustu věcí, které bych se jinak za tak krátkou dobu asi pohromadě nenaučil nikde.
Vzala mi čas a peníze, ale toho nelituji. Navíc kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám.
 

V jaké fázi to šlo nejlíp a kdy to "nejvíc nešlo" ?
Vše šlo dobře, když jsem měl všechny potřebné komponenty zrovna po ruce a jako stavebnici je dal dohromady. Takových momentů bylo ale přirozeně minimum. Většinou jsem se potýkal s problémy, jejichž řešení zabralo týdny až měsíce. Konkrétně vyřešení uchycení velké rozety k náboji zadního kola nebo řešení upevnění motoru.

Plánoval jste si nějak systematicky práci nebo šlo vše víceméně živelnou cestou?
Spíše živelně, problémy jsem řešil postupně tak, jak se objevovaly. Tedy pokud to zrovna bylo v mých silách, samozřejmě. Jsem zvyklý realizovat své myšlenky jen se základní vizí a postupně je zhmotňovat.

Jak jste při řešení práce uplatnil to, co jste znal ze školní výuky, vnímáte nějakou návaznost, propojení, inspiraci … ?
Například jsem počítal zatížení na osu zadního kola. Několik dní jsem byl ponořen v tabulkách, hledal vhodná ložiska, materiály atd. V SolidWorks jsem vymodeloval celý motor. Nic z toho (a daleko víc) bych bez školní výuky neuměl. Škola mi tak dala solidní základ a také výborné zázemí.

Jak jste při realizaci využil zázemí třebešínské průmyslovky ?
Z mého pohledu maximálně. Ve 3. ročníku ve školních dílnách, kde jsem si sjednal praxe, jsme vyrobili osu zadního kola a podložku pod velkou rozetu . Využil jsem zejména svařovnu a také ruční dílny.

Máte představu o tom, kolik času jste projektu věnoval ?
Zhruba všechen volný čas za poslední 2 roky.

Jak vnímáte potřebu a užitek znalostí z oboru 3D modelování pro praktickou tvůrčí činnost – pomohlo Vám někdy předem zpracování modelu / podkladů ?
Tak určitě. Při modelování motoru motorky v SolidWorks a zároveň jeho fyzickým úpravám, jsem došel k názoru, že spolupráce s 3D CAD systémem je přinejmenším velice přínosná. Kolikrát totiž třeba člověk neví, kde může vrtat a do jaké hloubky ještě může odebírat materiál, aniž by součást poškodil. Tím myslím, aby například neudělal díru tam, kde být nemá nebo aby příliš dané místo neoslabil. SolidWorks mi tak ušetřil peníze a nervy. Rozhodně mám plánu takto kooperovat i nadále.

 Co byste při pohledu zpět v tomto projektu řešil jinak – líp ?
Určitě bych nestavěl motocykl na základě koloběžky :)

Nosíte v hlavě nějaký další konstrukční nápad nebo jste se už do něčeho dalšího pustil?
Nápadů nosím nespočet, žádný jsem ale zatím nezačal promýšlet důkladněji. Příští projekt by měl mít něco společného s Jawou 23 Mustang. Začínám se ale postupně přiklánět ke 4 kolovým dopravním prostředkům.

Střední školu máte úspěšně za sebou. Kam míříte dál?
Nepřekvapivě budu pokračovat na ČVUT. Překvapivě na FBMI jako Biomedicínský technik. Čeká mě totiž lehce zdravotnická budoucnost. Konstruování motorových vozidel se ale vzdát nechci, vidím to alespoň jako velmi dobrého koníčka.

01_idea_motokola

02_puvodni_kolobezka

03a_pokusna_montaz_motoru

03_motor_pro_minibike

04a_upravy_ramu

04_upravy_ramu_1